Situace v zahraničí – příklad Velké Británie

Stárnutí populace, demografické změny a nárůst potřeby péče o osoby blízké včetně osob starších se dotýkají nejen České republiky, ale celé Evropské unie. Připomeňme, že rok 2012 byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity, jehož jedním z hlavních cílů bylo upozornit veřejnost na přínos starších osob a seniorů pro společnost a přispět k vytváření lepších příležitostí pro aktivní stárnutí a k posilování mezigenerační solidarity. Oproti dnešnímu počtu obyvatel EU má sice dle prognóz počet obyvatel vzrůst ze současných cca 507 milionů (údaj za rok 2013) na zhruba 517 milionů v roce 2060, Evropané však budou v průměru starší – asi 30 % populace EU má být ve věku 65+. Zároveň přibude počet osob nad 90, ale i nad 100 let věku, pro něž bude zapotřebí zajistit péči. V oblasti pracovního trhu se dá předpokládat, že odchodem pracovníků do důchodu celkově poklesne počet obyvatel v produktivním věku (15-64 let), což s sebou nese trend prodlužování věku odchodu do důchodu, který můžeme pozorovat v různých státech EU. Na následujících řádcích stručně představíme situaci ve Velké Británii v souvislosti s postavením starších pracovníků a pečujících osob.

Základní rozdíl mezi Velkou Británií a státy „kontinentální“ Evropy spočívá již v odlišném chápání a nastavení sociální politiky, která je zde pojímána v rámci liberálního modelu. Dominantní je role trhu, a sociální politika včetně opatření a podpor v nezaměstnanosti a příspěvků na péči tak mají působit spíš jako poslední „záchranná síť“ v případě, kdy se člověk ocitne v nějaké sociálně složitější situaci. Oproti např. skandinávským zemím je tak liberální model sociálního státu možné označit za „štíhlejší“ s větším důrazem na osobní odpovědnost jednotlivce za svou situaci a menší rolí státu při pomoci v konkrétních životních situacích. I proto je zde kladen např. větší důraz na soukromé spoření na důchod a státní penze je velmi nízká.

V roce 2012 byla podle OECD míra nezaměstnanosti u věkové skupiny 55–64 let 4,9 %, a ačkoli jde jen o malý nárůst, má míra nezaměstnanosti této věkové skupiny stoupající tendenci. Míra zaměstnanosti se také zvětšuje a v roce 2012 dosahovala 58,1 %, což patří k nadprůměru mezi zeměmi OECD, kde je průměrná míra zaměstnanosti této věkové skupiny 55,6 %. Věk odchodu do důchodu je u mužů stanoven na 65 a u žen na 60 let. Postupně se ale věk odchodu do důchodu u žen zvyšuje a v roce 2018 by měl být stejný jako u mužů, tedy 65 let. Zvyšuje se také podíl pracujících důchodců: celkem 9,1 % osob ve věku 65+ pracuje, nejvíce jich je pak ve věku 65–68 let a více také v důchodovém věku pracují muži. Je do toho započítána i práce na částečný úvazek či jiné flexibilní formy zaměstnávání, 30 % z daných 9 % pracujících důchodců je pak OSVČ. Na druhou stranu zde existuje i poměrně velký počet těch, kteří odešli do předčasného důchodu, a to ve větším zastoupení mužů než žen. Zatímco předčasný důchod pobíralo v roce 2011 na 20 % mužů, žen bylo pouze 8 %. Lidé ve věku 50–64 let jsou také oproti jiným věkovým skupinám dlouhodobě nezaměstnaní, tedy déle než 12 měsíců. Zatímco ve věkové skupině 25–49 let je dlouhodobě nezaměstnaných asi 38 % osob, u lidí nad 50 let je déle než jeden rok bez práce přes 41 % z nich. Zajímavostí je úprava věku v zaměstnání. V legislativním znění zákona z roku 2006 byl jasně stanoven věk odchodu do důchodu a po dosažení této hranice mohl být člověk „odejit“ ze zaměstnání. To se ale změnilo a od roku 2011 není s novou zákonnou úpravou věk odchodu do důchodu ve Velké Británii stanoven. Jestliže tedy člověk oficiálně dosáhne věku, kdy by měl odejít do důchodu, může zůstat nadále v práci a pracovat do 70 let, ale i déle, a zaměstnavatel jej nesmí propustit.

Se stárnutím populace je i ve Velké Británii spojená otázka péče o osobu blízkou. Osoby 50+ se často ocitají v situaci, kdy se musejí starat o svého nemocného rodiče či partnera, a musejí tak skloubit práci s péčí o rodinu. Navíc přibývá osob nad 90 let věku, o něž bude muset být také pečováno. V 60 % případů se navíc jedná o ženy, které o někoho pečují. Ty jsou pak ohroženy chudobou – nejprve tím, že odejdou z práce za účelem péče o rodinného příslušníka, a poté v důchodu, jelikož při výpadku z pracovního trhu nemají dostatek odvodů na pojištění. Podle Chrise Minetta, ředitele společnosti The Positive Ageing Company, s nímž jsme se setkali během naší krátkodobé stáže v Londýně, je jeden ze sedmi Britů pečující osobou, což má dopad i na chod firem. Jestliže každý sedmý člověk v průměru odchází z pracovního trhu kvůli péči o blízkou osobu, hrozí, že firmě odejde sedmina lidí, které bude muset nahradit. To ale bude stát další peníze. Chris Minett odhaduje, že jelikož zaškolení nového člověka stojí cca 150 % platu, je podle něj výhodnější domluvit speciální podmínky (např. úpravu pracovní doby) pro stávající zaměstnance, kteří pečují o osobu závislou, než zaškolovat nové zaměstnance. Jestliže se člověk stane pečujícím, má nárok na různé podpory při péči o osobu závislou. Jako příklad uveďme např. příspěvek na péči (carer´s allowance). Tento příspěvek může být vyplácen i osobám, které nejsou v příbuzenském vztahu ani nežijí s osobou, o niž je pečováno. Musí ale splňovat několik podmínek, aby mohli příspěvek na péči získat: osobě, která je na péči závislá, musí být uznán určitý stupeň závislosti na péči; pečující osoba se musí o osobu závislou starat minimálně 35 hodin týdně; pečující osobě musí být více než 16 let a nesmí být ve vzdělávací přípravě (studenti); pečující osoba nesmí vydělávat více než 102 liber týdně (tedy asi 3500 Kč, což je zhruba 14 000 Kč měsíčně) a musí mít pobyt ve Spojeném království. Příspěvek je vyplácen ve výši necelých 62 liber týdně (což je asi 2140 Kč, tedy cca 8500 Kč měsíčně). Existují samozřejmě i další příspěvky, přehledné informace jsou k nalezení např. na stránkách www.carersuk.org/.

Demografické změny tak budou mít dopad i na trh práce, postavení starších lidí ve společnosti i na nárůst potřeb v oblasti zdravotního a sociálního nastavení systémů politik, a to v celé Evropě.

Mgr. Nikola Šimandlová