Rozhovor o věkové diverzitě s Daliborem Holým

Rozhovor na téma věkové diskriminace a diverzity nám poskytl Dalibor Holým, který vede Odbor statistiky trhu práce a rovných příležitostí na Českém statistickém úřadu.

Jaký je Váš pohled na generaci 50+? Jaká je podle Vás příčina, že Češi považují za hlavní důvod diskriminace na pracovním trhu právě věk?

Na takto formulovanou otázku dokážu stěží odpovědět. Znám mnoho lidí této generace a každý člověk je jiný. Věk je velmi subjektivní veličina, někdo je starý již ve dvaceti, jiný žije aktivním životem až do devadesátky. Mnohem více závisí na tom, zda je člověk zdravý, než na letech. Bohužel je právě oficiální věk (ten, co mají lidé v občance) používán pro mnoho legislativních účelů: rozlišení na děti a mladistvé, věk volebního práva, věk odchodu do důchodu, přeneseně ovlivňuje stanovení platových stupňů ve státní správě, a další věci, kdy se nebere ohled na skutečné schopnosti člověka. To se potom přenáší do stereotypů myšlení.

Jakým způsobem lze odstraňovat negativní stereotypy?

Jednoduše, brát každého jako individuum, jako člověka, ne jako masu. Učit tomu druhé. A změnit některé zákony.

Setkal/a jste se Vy osobně nebo někdo z Vašich blízkých s věkovou diskriminací? O jaký případ se jednalo?

Slyšel jsem mnohokrát frázi: „Na to je moc mladý/á. Na to je už moc starý/á“. A často se podle toho i s člověkem jednalo.  Sám jsem zažil situaci, kdy jsem se obhajoval u soudu, a když protistraně došli protiargumenty, řekla: „Je mu teprve dvacet pět let, co ten o tom může vědět.“ Na opačný protipól si ještě počkám, neboť je mi 44 let.

Co by mohlo současnou situaci zlepšit? Máte nějaká doporučení?

Z jedné strany musí jít osvěta a pozitivní příklady, z druhé strany tresty pro všechny případy zjevné diskriminace.

Jaké jsou podle Vás hlavní výhody věkové/genderové diverzity na pracovišti?

Stejně jako v ekologii, i v oblasti HR (human resources) platí, že bohatství tkví v pestrosti. Monokultury jsou nestabilní. Mnoho studií zjistilo, že pracovní kolektivy složené jen z příslušníků jednoho pohlaví a generace má tendenci prosazovat pouze jeden typ řešení problémů, dívají se na věci příliš podobně, chybí vnitřní oponentura, proto je jejich výstup chudší než u smíšených kolektivů. Často tak údajně „mladý, dynamický kolektiv“ je ve skutečnosti zaostalý a zpátečnický.