Rekvalifikace přizpůsobené potřebám cílových skupin?

Úřad práce zabezpečuje pro své klienty širokou škálu rekvalifikačních kurzů. Vždy jde o kurzy akreditované, což zajišťuje jejich potřebnou kvalitativní úroveň. Velká část kurzů je dnes také realizována podle Národní soustavy kvalifikací, tj. měla by odrážet potřeby zaměstnavatelů formulované prostřednictvím sektorových rad. Současně lze konstatovat, že využívání Evropského sociálního fondu zajišťuje dostatečný přísun finančních prostředků, takže jsme schopni uspokojit všechny důvodné potřeby klientů.

Na první pohled se tak zdá, že vše ideálně funguje a realizaci kurzů nic nestojí v cestě. Přesto se zde ale jeden zádrhel vyskytuje, a tím jsou veřejné zakázky. Za současného legislativního stavu mají rekvalifikace charakter veřejných zakázek, a jednotlivé kurzy tak musejí soutěžit v lepším případě v režimu zakázek malého rozsahu (nahodilé rekvalifikace), kdy stačí oslovit jednoho či více dodavatelů, v horším případě v režimu podlimitních, či dokonce nadlimitních zakázek, kdy jsou rekvalifikační kurzy a jejich dodavatelé soutěženi v otevřeném výběrovém řízení. Náročnost a zdlouhavost tohoto procesu výrazně snižuje možnost flexibilně reagovat na aktuální potřeby zaměstnavatelů a vysoutěžené podmínky veřejné zakázky výrazně omezují možnost odchýlit se od základního schématu, které dodavatel nabídl, tj. zejména od ceny a časové dotace.

Do jisté míry jsou řešením tzv. zvolené rekvalifikace, kdy výběr dodavatele neprovádí úřad práce, nýbrž klient sám, a úřad práce pouze potvrzuje, že klientem vybranou rekvalifikaci dodavateli uhradí. Tímto způsobem lze sice uspokojit rozličné i neobvyklé požadavky jednotlivých klientů, ale již nikoli specifické potřeby dílčích cílových skupin.

Je zřejmé, že různé skupiny uchazečů o zaměstnání mají odlišné vzdělávací potřeby, a to jak co se týká cílů, tak samozřejmě i průběhu vzdělávacích aktivit, jejich délky, náročnosti, časového rozložení, formy atd. Markantní je to např. u kurzů obsluhy počítače či jiných moderních technologií, kde jsou starší ročníky hendikepovány. Pro efektivní průběh kurzu je vždy vhodné sestavit co nejméně heterogenní skupinu účastníků, zejména podle věku a vzdělání. Při velkých rozdílech nutně musí docházet k situacím, kdy buď část účastníků nestačí tempu a kurz nezvládá, nebo se naopak kurz přizpůsobí těm méně „výkonným“ a ostatní nízká náročnost neuspokojuje.

Šikovný dodavatel-realizátor kurzu je schopen toto částečně zmírnit kvalitním a individuálním přístupem, ale stále v mantinelech parametrů kurzu, které byly v rámci veřejné zakázky nastaveny a vysoutěženy. Těmi jsou samozřejmě cena, minimální počet účastníků a minimální časová dotace kurzu. A i kdyby se podařilo sestavit skupinu účastníků vyššího věku, kde by se nabízelo realizovat delší kurz jak co do časové dotace, tak do rozložení více výukových dní, žádný dodavatel na to nepřistoupí, protože by kurz měl vyšší náklady, přičemž vysoutěženou cenu samozřejmě zvýšit nemůže. A protože cena je vždy hlavním nebo jedním z hlavních hodnotících kritérií při výběru, tlačí zisk vzdělávacího zařízení, a tedy i prostor pro případné vícenáklady, výrazně dolů.

Teoreticky by se nabízelo soutěžit kurzy pro různé cílové skupiny jednotlivě. To však fakticky není v silách ani kapacitních možnostech žádného zadavatele, protože zakázky by se tím rozpadly na několik stovek až tisíců částí. Schůdnější variantou by bylo minimalizovat váhu ceny jako kritéria a soustředit se na kritéria kvalitativní, zohledňující potřeby cílové skupiny a vytvářející pro dodavatele jistý cenový „polštář“. Tento postup je však v praxi velmi riskantní a ve výsledku často končí napadením výběru kontrolními orgány nebo neúspěšnými dodavateli u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Nelze se tak divit, že jen málokteří zadavatelé mají za tohoto stavu odvahu a chuť kvalitativní a nezřídka subjektivní kritéria vůbec používat.

Ve svém důsledku tak formalistický zákon o veřejných zakázkách a jeho stejně formalistické uplatňování vede k  nemožnosti přizpůsobovat kurzy potřebám jednotlivých (nejen) věkových skupin a k jejich faktické diskriminaci. Řešením by byla buď výrazná změna zákona o veřejných zakázkách, nebo úplné vynětí rekvalifikačních kurzů z režimu veřejných zakázek.

Mgr. Martin Horák – Úřad práce ČR, ředitel Krajské pobočky v Hradci Králové