Proč jsem se stala ambasadorkou Proti ageismu

Jsem dlouholetou členkou Českého svazu žen. Na konci devadesátých let jsem byla předsedkyní okresní organizace v Hodoníně. Byla to doba, kdy potravinářské a textilní továrny na jižní Moravě, kde naše členky pracovaly, přecházely do rukou jiných majitelů a z konkurenčních důvodů bývaly zavírány.

Mnohé ženy kolem padesátky tak zůstaly bez zaměstnání. Bylo pro ně těžké najít si jinou práci v okolí: klesala dopravní obslužnost okrajových regionů, navíc po rozdělení Československé republiky v roce 1993 ztratily možnost uplatnění na trhu práce za řekou Moravou.

Jaké měly šance na zaměstnání? Noví zaměstnavatelé vyžadovali jazykové znalosti a ovládání počítačů – což tyto ženy nesplňovaly.

Co uměly určitě výborně, bylo postarat se o děti, a často i různě zdravotně postižené, běžná byla pro ně i péče o vlastní rodiče-seniory. Dodnes mě mrzí, že jim tehdejší zákony nevyšly vstříc a tyto jejich schopnosti nebyly využity…

Dnes jsou samy seniorkami a budou potřebovat pomoc, byť i jen občasnou. Ne vlastní vinou navíc budou ohrožené chudobou, neboť budou mít podprůměrný důchod.

Pečovatelská služba se na vesnici rozbíhá jen pozvolna – nebývalo zvykem, aby zde žili osamělí senioři a potřebovali určitou míru pomoci. Teď se to ukazuje jako narůstající problém, který se začíná řešit. Až nyní, se zpožděním nějakých patnácti let…

V zastoupení našich členek Českého svazu žen na jižní Moravě se v problematice sociálních služeb angažuji již léta a doufám, že naše společnost konečně ocení schopnosti žen poskytovat sociální služby pro lidi z okolí – vlastně sousedy – a že budou vytvořena pracovní místa pro dnešní padesátnice. Hlasy o potřebnosti takových služeb se začínají ozývat i od tzv. MASek – Místních akčních skupin.

RNDr. Bronislava Milinková