Práce na „živnosťák“ a „švarcsystém“

Další možnost, jak získat prostředky pro své životní potřeby prací, je opatřit si živnostenské oprávnění. Nejde ale o druh pracovního poměru a pracovněprávní vztah. Zjednodušeně řečeno jde o formu podnikání.

Rozdíly mezi pracovněprávními vztahy (pracovní poměr, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) a živnostenským podnikáním

U pracovněprávních vztahů se jedná o tzv. závislou práci. Zaměstnanec pracuje v závislosti na zaměstnavateli, je mu podřízen – zaměstnavatel zaměstnanci dává pokyny, přiděluje mu práci, určuje mu pracovní dobu, mzdu, zaměstnanec pracuje jménem zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Naproti tomu člověk, který si zařídí na živnostenském úřadě živnostenské oprávnění, pracuje samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Živnostník tedy pracuje „sám na sebe“, nemá nad sebou žádného zaměstnavatele, sám si určí, kdy bude pracovat, sám pro sebe vydělá peníze, musí však také odvádět daně a zdravotní a sociální pojištění (za zaměstnance tyto částky odvádí zaměstnavatel).

Podmínky získání živnostenského oprávnění

Aby si člověk mohl zažádat o živnostenské oprávnění, musí splnit několik podmínek:

  • plná svéprávnost (plná svéprávnost ve většině případů nastává dovršením 18. roku věku)
  • bezúhonnost (nesmí se dopustit úmyslného trestného činu v souvislosti s podnikáním)
  • u některých živností odborná způsobilost (vzdělání a praxe v určitém oboru).

Živnostenské oprávnění vzniká ohlášením (oznámením živnostenskému úřadu) nebo udělením koncese (živnostenský úřad rozhodne a povolí provozování živnosti). Do které kategorie konkrétní živnost spadá – a tedy co je potřeba splnit a doložit pro získání živnostenského oprávnění – lze zjistit v přílohách živnostenského zákona (zákon č. 455/1991 Sb.). Živnostenské úřady jsou zpravidla součástí městských úřadů.

Příklad: Pan Vojtěch se vyučil zedníkem a chce si obstarat živnostenské oprávnění. V příloze č. 1 živnostenského zákona si dohledá, že se jedná o živnost ohlašovací řemeslnou, ohlásí tedy živnostenskému úřadu, že bude vykonávat živnost zednictví a doloží svou odbornou způsobilost výučním listem.

V praxi se často objevuje protiprávní praktika, tzv. švarcsystém.

Švarcsystém = způsob ekonomické činnosti, při které osoby, vykonávající pro zaměstnavatele běžné činnosti zaměstnance, nejsou jeho zaměstnanci, ale formálně vystupují jako samostatní podnikatelé (osoby samostatně výdělečně činné).

Podstatou švarcsystému je využívání služeb lidí, kteří mají živnostenské oprávnění, namísto zaměstnávání zaměstnanců. Jedná se o situaci, kdy zaměstnavatel předstírá, že se svým pracovníkem má obchodní (dodavatelsko-odběratelský) vztah dvou podnikatelů (dvou osob samostatně výdělečně činných) a zastírá tak skutečný vztah závislé práce.

Důvodem oblíbenosti švarcsystému je úspora nákladů společností i samotných pracovníků na vysokých odvodech, které by jinak museli odvádět státu z mezd zaměstnanců, a nižší administrativní zátěž pro zaměstnavatele, která ve švarcsystému přechází na zaměstnance.

Švarcsystém představuje menší ochranu pracovníků než klasický pracovněprávní vztah, zaměstnavatel neplatí za pracovníka daně, sociální a zdravotní pojištění (tyto částky musí platit sám pracovník). Švarcsystém je pro zaměstnavatele méně zavazující – smluvní vztah může zaměstnavatel kdykoliv snadno ukončit (není třeba hledat výpovědní důvod ani platit odstupné) a pracovník nemá nárok na placenou dovolenou ani na různé mzdové přípatky (např. za přesčasy).

Pracovník každý měsíc vystaví zaměstnavateli fakturu, kterou mu zaměstnavatel proplatí.

Zejména je však nutné si uvědomit, že zaměstnanec praktikující švarcsystém tím, že spolu se zaměstnavatelem na odváděném pojistném „ušetří“, okrádá i sám sebe na svém starobním důchodu, neboť čím menší částky státu odvede, tím menší důchod bude v penzijním věku od státu dostávat.

Od r. 2012 je švarcsystém nelegální. To, zda nedochází k zaměstnávání na švarcsystém, kontrolují inspektoři Státního úřadu inspekce práce. Pokud by byl u zaměstnavatele tento způsob zaměstnávání zjištěn, hrozí vysoké pokuty – pro pracovníky až 100 000 Kč, pro zaměstnavatele od 250 000 do 10 milionů Kč.